Lítost a páchání dobra

05.05.2017

   Každé páchání dobra je vždy po zásluze potrestáno.

Je potřeba osvětlit - pro ty, kteří to neví - jaký je rozdíl mezi lítostí a soucítěním: lítost je spolusdílení utrpení, jeho šíření a dobrovolné ubližování sama sobě utrpením druhých. Naopak soucítění je touha, aby bylo dané bytosti s láskou pomoženo a její utrpení co nejdříve ukončeno.

Tímto se navíc chráníme před tzv. pácháním dobra, které bývá vždy po zásluze potrestáno. Co je tím myšleno? Nezle pomáhat tomu, kdo pomoc nechce, nebo nepotřebuje. To, že já mám pocit, že někdo potřebuje pomoc neznamená, že stejný pocit má i onen dotyčný. A ten kdo je přesvědčen, že mu nelze pomoct, tomu opravdu pomoct nelze. Nechci tím říct, že pomáhat je špatné. Špatné je pomáhat tam, kde není žádáno. Můžeme pomoc nabídnout a to je všechno. Je žádoucí respektovat svobodnou vůli. Každý si musí projít svým utrpením na základě kterého získává zkušenosti a moudrost. Je to jako bych za někoho udělala řidičák. Jak asi bude jezdit takový řidič? A jistě si každý dovede představit co se se tane, když strkáme prsty tam kam nemáme.
Vzpomínám si jak mně jednou jeden člověk řekl: "Jak je možné, že se svojí silou a schopnostmi nesedíš v meditaci a neovlivňuješ pozitivně lidi a neděláš ze zlých hodné v celém Zubří, v Česku, vlastně na celém světě?" To by právě bylo ono páchání dobra a tímto bych si zajistila nemalou karmickou zátěž.

Cesta, jak univerzálně pomáhat lidem, je zářit lásku a soucítění. Nenutit, jen nabízet. Být vysílač, aby každý mohl tuto frekvenci naladit.
Zdroj lásky a soucítění, této Boží energie, tohoto Božího světla, máme všichni v sobě, uprostřed hrudi, tam kde ukazujeme rukou "to jsem Já".

Proto sviťme, ať je nám všem lépe a radostněji.

Marie